Červenec 2010

Řekni, kde ti chlapci jsou ...(2)

10. července 2010 v 15:44 | Alice
,,ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ."Oliverův jekot se rozezníval celým domem.I Ryan se pořádně lekl.
A drobounká dívčina s tmavěhnědými vlasy, co stála ve dveřích se tvářila jako by viděla ducha,,Mamííí, mamíí pojď sem!!"křičela.Velké vykulené hnědé oči jako by jim někoho připomínaly.
,,Kde to jsme?"vyhrkl Ryan..,,Mamíííí."napřestávala křičet.
Po schodech uslyšeli další kroky a vlídný hlas, který nepatřil nikomu jinému než Mirabelle Spencerové,,Klid zlato, to jsou moji kolegové."uklidnila dívku.Ta se na ně podívala a konečně přestala křičet.
,,To jsou Ryan Thompson a Oliver Hudson, moji stážisté."
,,Ryane, Olivere. To je moje dcera Paulette."
Mirabellina dcera jako by jí z oka vypadla, až na oči.
Doktoři na sebe hleděli.,,Mirabelle, mohu otázku?"zeptal se Oliver.,,Jistě."opověděla mu s úsměvem.
,,Kde jsme se tady sakra vzali?"
,,Majitelka toho baru, kde jste byli..."
,,My jsme byli v baru?"
,,Aha.No prostě Kendra.Ta majitelka je moje sestra.Zavolala mi, když zjistila že jste stážisté ze Saint Hellen.Nemohla vás odtamtud dostat a já jsem vás nemohla nechat někde na ulici a tak jsem vás vzala k sobě, je to přece jen přes ulici."ukázala s okna a opravdu.Hoši spatřili dům s výlohou na níž bylo napsáno U Kendry.Ryan se začínal pěkně stydět a navíc měl také pěknou kocovinu.Narozdíl od Olivera byl však relativně v pořádku.
,,Tak pojďte dolů.Udělám vám snídani a kafe."pobídla je Mira.
Sešli dolů po schodech.Nebyli v domě, byli v bytě. Mirabelle měla pronajatý dvoupatrový byt.

U stolu v kuchyni seděl chlapec.Hnědá ofina mu spadala do čokoládových očí.Byl hodně podobný Paulette a tak Ryan usoudil, že je to její bratr.
Kluk se zachechtal.,,Tak to jsou ti ožralové..eh..eh ..chtěl jsem říct stážisti."řekl provokativně směrem k nim.Mirabelle ho sjela přísným pohledem,,Omlouvám se, to je můj syn Timothy."
,,Ááá mami, kolikrát ti mám řikat, že nejsem Timothy, jsem Tim.Timothy mi můžeš řikat až mi bude čtyřicet."vztekle zavrčel.
,,Promiň zlato."
,,Kolikrát ti mám řikat" ...,,Sklapni Time."usměrnila ho sestra.,,Kdo má sklapnou ty blbá náno?!"
,,Ty retarde!"..Komu řikáš retarde??Ty krávo pitomá!"..Drž hubu!"...Ty drž hu.....,,A dost přestaňte se chovat jako prasata !!!!!!!!!!"překřičela je Mira.
Oba ztichli a pozorovali, co se bude dít.,,Time, jdi do svého pokoje!"
,,Ale mami proč já?Omg ...to je vopruz ...ááá co jsem komu udělal?"odšoural se Tim nahoru po schodech a Paulette nasadila blažený úsměv.

,,Posaďte se."vybídla je. Posadili se a Mira jim naservírovala slaninu s vejci.
Potom, co se najedla řekla,,Budu muset jít.Mám dnes službu."
,,My už také raději půjdeme."řekl Ryan a strčil do Olivera, který se cpal slaninou.,,Mmm no už pudem."
,,Né, jste mí hosté a tak tu zůstaňte jak dlouho budete chtít.Paulette se o vás postará."
Paulette se usmála a donutila je posadit se.

Snová

10. července 2010 v 12:06 | Alice |  Chvilka poezie
Sny o věcích nadpřirozených.
Sny hrozné i ty co vrací smích.
Smích do tvých tváří růžových.


Sny,kde pohádky jsou skutečností
Plni fantasie, až do morku kostí.
To, co tvůj mozek hostí.


Vtip je zbraň a té si važ.
Život je boj a tak se snaž.


Se smíchem dojdeš dále, než-li
se zlobou.
Nezavírej oči týká se to nás obou.


Projdeš- li nebo ne,
záleží jenom na tobě.


Vtip je zbraň a té si važ.
Život je boj a tak se snaž.



A koudel u prdele mu hořela ...

10. července 2010 v 11:52 | Alice
Tohle je můh oblíbený simík. Jmenuje se Fred Black.
Jednoho krásného večera se pokoušel vynalézt nové věci, podařilo se mu to! Vynalezl osvěžovač vzduchu,ale nějak mu začala hořet prdel...nebo že by se pokoušel zapálit prd??
JEŠTĚ, ŽE HO JEHO BRATR GEORGE UHASIL :D

Lékařský Zápisník - 3.Díl

8. července 2010 v 20:02 | Alice |  Lékařský Zápisník
3.Díl
Řekni kde ti chlapci jsou...

Občas se ocitneme někde a nemáme ani páru kde.
Musíme se z toho vyhrabat,protože to má vždycky nějaké logické vysvětlení.
Alkohol, ztráta paměti ...a další.
Nemůžeme přeci zmizet jen tak ...Nejsme pouťoví kouzelníci, my jsme chirurgové a řídíme se vědou.
Předělovačka


Osudová

2. července 2010 v 14:48 | Alice |  Chvilka poezie
Když se dívám do změti barev čokoládových,
do pleti bílé, bílé jako sníh.
Když vítr česá kaštanové vlasy,
dnes je nám dobře a co zítra asi?

Zítřek už není, stejně jako v temném světlo,
překrásný rok změní se v peklo.
Nebudeme my, budu já a budeš ty.
Daleko, však blízko jak když hledíš do tmy.

Nevidíš mě, já nevidím tebe.
A mé oči modré, modré jak nebe v slzách se topí.
V srdci vražené ostré rezavé kopí.

Tak to bolí, že až vína se napije.
Ani to však smutek nepřebije.

Není lepší city neznati a to srdce,
co bolí ani nemíti?

Však bez srdce byli bychom pouhými stroji.
Co získáš, hned ztradíš v smutném boji.
Nejsem princezna a ty princ ve zářivé zbroji.

Polibek mě nevzbudí a střevíc neodhalí.
Život není žádná pohádky,všichni nám jen lhali.

Ptáci zpívají v stromovém větvoví,
o našem osudu nikomu nepoví.
Už to nikdy stejné nebude,
ty nejsi Romeo a já nejsem Julie.

Pohádka - látka z níž spředené jsou sny.
V životě však není
...a žili šťastně až do smrti...

P.S: Moje první básnička..nesmát se!