Květen 2010


Boys from South Park

24. května 2010 v 15:11 | Alice |  Ostatní
Takhle jsem nakreslila mé oblíbence - Stana, Kylea, Cartmana a Kennyho..

Slzy a déšť

24. května 2010 v 13:21 | Bella |  Zoiny povídky
Ahoj, tak jsem se nějak ocitla v emocionální krizi a donutil mě to napsat toto. Tak bych byla ráda, kdyby ste mi napsali co si o tom myslíte.

Časová smyčka 1 (1\2)

23. května 2010 v 18:25 | Bella |  Zoiny povídky
Ahoj tak sem dávám první díl Časové smyčky. A jen aby nedošlo k mílce. Já nevím, co má Alice v plánu se Strojem Času. Časová smyčka vznikla sice jako druhá, ale já se řídím svými vlastními nápady. První díl bude takový menší úvodní a až v druhém se bude doopravdy něco dít. Jsem zvědavá, jak se vám to bude líbit.

Jmenuji se Jana! Jsem obyčejná studentka střední školy. Mí rodiče mě adoptovali protože prý nemohli mít vlastní děti. Ale když mi bylo osm, narodila se jim dcera. Od té doby jsem pro ně začala být ta méněcenná. Ta, která vyvolává problémy a je všem na obtíž. V mém životě nebylo nikdy nic zajímavého. Tedy... až do té doby, než jsem potkala Erika. 

2.Spojení (2)

21. května 2010 v 23:33 | Alice |  Lékařský Zápisník
Ryan a Jenny se udiveně dívali, co to Calina dělá.Jak se s jehlou pomalu přibližije k Roxie Rodriguezové.Roxiiny oči byly vytřeštěné dokořán.Calina vzala její snědou ruku a píchla do ní jehlu,V tu ránu vyjekla London bolestí.
,,Cože?"podivili se Ryan s Jenn pro které to byla nová a zcela nevídaná událost. Jonathan jim celou tu podivnost vysvětlil a dalo se říci, že je tak trošičku napálili.No nebyl to tedy zrovna nějaký vtipný for.
Jon odkryl deku a Ryan s Jenny uviděli tu příčinu,proč se tohle děje.
London a Roxie byly spojeny na bocích..Byly siamská dvojčata.Naštěstí měly každá svoje ruce i nohy, což by usnadnilo oddělení.
Ryan, jenž byl z toho trochu vyjevený otevřel jejich složku a zjistil, že některá nervová zakončení jsou tam nějak popletená a vysílají signály do špatného mozku.Tohle se nedalo jinak řešit než-li operací.
,,Reedová, můžete nám říct něco o siamských dvojčatech?"usmála se na ni mile Cali.Od toho incidentu s panem Petersem se z nich staly velmi dobré přítelkyně.Sehraná dvojka jak na operačním sále, tak mimo něj.
Jennifer jí úsměv oplatila a sebevědomě začala povídat,,Siamská dvojčata jsou dvojčata stejného pohlaví, která jsou srostlá ve stejných partiích těla.
Z hlediska statistiky připadají jedna siamská dvojčata na každých asi 50 tisíc porodů ; z nich se však jen malá část rodí živá. Přibližně polovina ze živě narozených párů dvojčat umírá záhy po porodu.
Srůst těl dvojčat se může vyskytnout v oblasti hlavy, dolní části zad nebo hrudníku. Kromě společného krevního oběhu v některých případech dvojčata navzájem sdílejí životně důležité funkce."dořekla.Calina jí pochválila.Ještě, že náhodou se Jenny o takovéhle případy zajímala.Měla ráda extrémy.Smrt Simona Peterse v ní sice zanechala díru výčitků a pochybností,ale byla to zase ta stará Jenny, která byla na cestě skvělou doktorkou.
Calina svolala poradu ohledně operace dvojčat.Zavolala kardiochiruga Mirabelle Spencerovou. Neurochirurga Jonathan Thompsona.A pak několik dalších chirurgů.Např.Milese Hendersona - primáře chirurgie, Madelline Humphreyouvou, Liona Kima.
Zasedli v místnosti, kam dovolili nakouknout i našim nováčkům.
Smršťě názorů létaly po místnosti.Kdyby je neznal řekl by, že se tito chirurgové hádají.Ne,oni to takhle dělali normálně.Nejvíce byl sliše pisklavý hlas Dr.Humphreyové a čínský přízvuk Liona Kima.
Lion navrhoval oddělení a nahrazení kousku jater, které měly splečné u obou dívek.Dr.Humphreyová však byla proti operaci.Zdála se jí moc riskantní.
Ale, co si budeme povídat.Pro dnešní doktory není nic problémem a tohle považují za normání zákrok.A navíc jsou to doktoři ze Saint Helen, New Yorkské jedničky.
Ryan s Jenny tam jen tak postávali u dveří a čekali na ortel.Zdálo se, že Huphhreyová je proti Kimovi zaujatá.Měli spolu totiž osobní spor už z vysoké školy,kde ho učila. Ať řekl Kim cokoli, Humphreyová byla proti a naopak.
,,Poslyšte Lione, vy vážně chcete riskovat ty mladé životy?"
,,Co to je za život být připoutaná bokem ke své sestře?"
,,Ale nechte toho.Dr.Vasilievo,co si o tom myslíte."
,,Moc vás nepotěším Madelline.Musím souhlasit s Lionem."
,,Ale Calino?!"
,,Ryane jaký je tvůj názor?"vyhrkla Cali.
,,M..Můj názor?No..myslím si, že máš pravdu Cali,teda Dr.Vasilievo."vykoktal.
,,Takže Madelline slyšela jste Dr.Thompsona."
,,Jak můžete dát na názor stážisty panebože?Tahle nemocnice,ale upadá."naštvaně odešla z místnosti.
,,Snad jsem neudělal něco špatně?"zeptal se Ryan.
,,Ne, naopak.Z toho si nic nedělěj, tohle stará paní dělá vždycky.Ráda vše zveličuje a dělá vlny.To je naše paní Humphreyová.Stará rašple"uchichtla se.,,ale pššt.Jinak je skvělá lékařka."rozmluvila se nějak Calina.,,Schůze končí.Připravte se na operaci."
Vyšli a Ryan pozval Jenny na kafe. Ta ho přijala,čemuž se velice divil,ale byl rád.U automatu na kafe, kde se slézali doktoři z celé nemocnice a nikdo nevěděl čím to bylo zahlédl povědomou postavu.
,,Ahoj Ryane."padla mu kolem krku Faith - jeho první pacientka.Byla taková jíná.Plná života a zdraví.Slušelo jí to.
,,Pojď za mou."tlačila ho za roh.,,Ryane, tohle je máma."představila mu ženu,která jí až na obličejové vrásky a jinou barvu očí identicky podobná.,,Mami,to je Dr.Thompson.Jeden z doktorů,kterému vděčím za život."
Matka div Ryana neumačkala a neumořila svými díky.A Jenny, to opět připomělo, že její operace nevyšla a napáchala tolik škody.

Maria 3

20. května 2010 v 9:34 | Bella |  Zoiny povídky
Tak a protože mám čas, tak vám sem házím třetí díleček. Máme být sice na nějaké školezaškolouale já jsem si dala blog za školou xD.

Maria 2

18. května 2010 v 15:05 | Bella |  Zoiny povídky
TTak jsem se poprala se zápletkou a napísala alší dílek. Tento je před poslední. V příštím díle se s Vámi Mariana rozloučí a časem  přijde Jana s povídkou Časová smyčka.

Maria

17. května 2010 v 12:42 | Bella |  Zoiny povídky
O.K. tak teda to bude trochu více dílů. Trochu jsem se tady zaškortla. Sice tu už mám napsaný, ale chybí mi tady prostřední zápletka a nějak na ni nemůžu přijít. Tak vám sem dává  zatím aspon něco. At pořád neslibuju a nic. Jak se říká sliby-chyby.

Náš příběh se bude odehrávat na jednom krásném ostrově uprostřed oceánu. Na tomto ostrově je mnoho malých vesniček, živících se rybolovem, nazájem se však neznajících. My se zaměříme na jednu z nich. Vesnici ze všech nejchudší a zárověň nejbihatší na lásku a přírodní bohatství. Ležící na tom nejhezčím místě tohoto ostrova.


Láska přináší i smrt

6. května 2010 v 20:26 | Bella |  Zoiny povídky
Tak ani nevím, jestli se tomu dá říkaat povídka. Je to jen takový malý blábol, který mě napadl. Je to o tom, že ne každá velká láska nemusí končit zrona šťastně. Napadlo mě to, když jsem si četla text jedné písničky. Chtěla bych vědět, co na to říkáte vy. Tak prosím nějaké komenty. (Jinak u Marii se mi vyskytly menší kompikace, tak doufám, že se to brzy vyřeší.)

Za zrcadlem - 1.Díl

5. května 2010 v 10:20 | Alice a Bella |  Za zrcadlem
1.Díl


Předělovačka

1.První služba (9/9)

4. května 2010 v 19:55 | Alice |  Lékařský Zápisník
Policejní houkačky se blížily. Paní Porterová vyšla před vchod a když u ní zastavilo policejní auto značky Chevrolet vystoupilo několik policistů - žena a tři muži. Dva zůstali muži  zůstali venku, kdyby se něco dělo a ten třetí se vydal se svou kolegyní vstříc Porterové, Ryanovi, Gwen a Dr.Hendersonovi. Muž byl vysoké postavy a středního věku, lehce prošedivělé hnědě vlasy měl na krátko ostříhané a na tváři menší strniště.,,Dobrý večer, jsem poručík McKay a tohle je seržant Hayesová."ukázal na malou černošku stojící vedle něho.Měla dlouhé vlasy spletené do malých copánků. Její výraz napovídal tomu, že je u policie nováčkem. Vykulenýma čokoládovýma očima si prohlížela nejdříve tu spoušť a potom pana Peterse válejícího se na zemi.
,,Co se tu stalo?"řekla vystrašeně. Porterová se ujala slova a ještě jednou vysvětlila poručíkovi a jí, to co předtím řekla jejich kolegyni do telefonu.
Seržant pomalu obcházela a prohlížela místo činu.
,,Mám odebrat nějaké důkazy?"zeptala se.
,,Ne, to nebude nutné Sandro.Je zřejmé, co se tu stalo.Návíc máme plno svědků, kteří to potvrdí."odpověděl zkušeně poručík McKay. Sandra Hayesová se postavila do pozoru a čekala, co se bude dít.Přeletovala očima z Porterové na por.McKaye a pana Peterse ležícího na zemi.
Když domluvila Porterová poručík řekl,,Sandro bež mi otevřít auto prosím,tadyhle pána si odvedeme."kývl k Petersovi. Sandra poslušně šla a McKay se snažil zvednout Peterse ze země.Nějak se mu to ale nedařilo.Dr.Henderson se uchichtl.,,To bude asi moje vina, píchl jsem mu sedativa.Byl jako rozzuřený býk.Chvilku to potrvá než se vzbudí, nejdříve tak za pár hodin a ..."
,,bude to pro něj asi trochu šok, až se ráno probudí v cele."doplnil ho poručík.
,,Přesně to jsem měl na mysli."neskrýval Henderson úšklebek.Tohle je alespoň na chvilku donutilo nemyslet na Nigela, který mezi tím bojoval o život na operačním sále.
Pomohl poručíkovi s Petersem do auta. Vzal ho za nohy a poručík za ruce.Společnými silami ho donesli k autu.Usadili na zadní sedadlo vedle tmavovlasého policisty a zapnuli pásy. ,,Není nutné dávat mu pouta, ten vám zaručeně nikam neuteče."opět se usmál Miles.A ještě aby utekl, poručík totiž nevěděl jedno - že mu Miles Henderson píchl sedativa i poté, co ho skolil k zemi.A nevěděl ani, že mu uštědřil jednu mezi oči.
Poručík zavřel dveře Chevroletu a pomalu se chystal na místo řidiče,,Je mi líto, to s vaším kolegou.Doufám, že se z toho dostane."řekl.
Seržant Hayesová a ti dva muži už čekali uvnitř.,,Myslím si že, za tohle dostane pěkných pár let v chládku."pokračoval.To Miles doufal také,ale vlastně nikdo z nich pořádně nevěděl, co se Petersovi stalo.I když Miles možná ztratí svého kolegu a přítele trocha lítosti se v něm přeci jen probudila.A ještě než poručík McKay nastoupil do auta řekl,,Poričíku,nebuďte na něj zas tak tvrdý, zaslouží si to, ale dnes mu zemřel syn.A i on - takové hovado je přece jenom člověk."zahloubaným pohledem nakoukl na zadní sedadlo auta.Poručík souhlasně přikývl a nastoupil.
Miles se vrátil zpět ke svým kolegům a spolu s nimi sledoval v dáli mizící policejní Chevrolet.

Ryan a Gwen vyčkávali na chodbě. Oba mlčeli ani jeden se neodvážil řict byť jen malé slovíčko. Ryan Nigela vůbec neznal a Gwen jen od vidění, ale byli z toho, tak zdrceni jako by to byl člověk, kterého znali celý život. Za dveřmi a ještě za těmi dalšími doktor z této nemocnice bojuje o život. Ani jeden z nich si nedokázal představit, že by se tohle mohlo stát. Doktořina se všem jeví jako velice bezpečné povolání.
Po několika minutách posedávání beze slov se mezi nimi objevila Mirabelle.Oči měla uslzené a ve tváři ustaraný výraz.Ryan se postavil.,,Chtete se posadit?"zeptal se.
Mirabelle odmítla a jen slabým hláskem šeptla,,Víte něco nového."Nic nevěděli, ale to zatím nic neznamenalo.Bylo to pořád stejné.Pořád mohli čekat i tu dobrou zprávu.
V Ryanových myšlenkách však  pořád dokola jediná věc. Myslel na Jenny, jak jí je.Chtěl jí být nápomocný, ale nemohl.Věděl, také, že pan Peters nejdříve zautočil na Jenny a Calinu a kdyby v tu dobu nebyl u operace.Byl by to on, kdo by bojoval o holý život. Být doktorem, není nic lehkého, konstatoval. Stačí jediný okamžik a všechno je v háji. Hlavou mu najednou prolétávalo tolik věcí, že se nedokázal na nic soustředit.Zvuk skřípavých dveří ho donutil zase vnímat okolí.
Calina vyšla ze dveří. Byla spocená a unavená na tvářích měla několik šrámů. Těžce oddychovala. Všichni napjatě stáli v pozoru. Calina se nadechla a začala,, Já, dělala jsem, co jsem mohla."po této větě to vypadalo zle.Calina, ale pokračovala dál ,,..................................Podařilo se nám ho stabilizovat,ale ještě nemá vyhráno."řekla.Mirabelle spadnul kámen ze srdce.Celá šťastná objala Cali, i ona si pěkně oddechla.
Znala Nigela velice dobře. Byl to jeden z jejích prvních stážistů v Michigenstké nemocnici a jeden z jejích nejlepších přátel. To on jí vždycky podržel.To on se vzdal svého místa,aby mohl Cali doprovodit do New Yorku. Byl to velice důležitý člověk v jejím životě.

Bylo už nad ránem, když se Ryan a Gwen vraceli zpět do šatny.Gwen ještě celá otřesená z té hrozné události a Ryan pořád myslel na Jenny.Od té doby, co ji nechal na lékařáku s Jonem ji neviděl. Hledal ji, ale nikde nebyla.
Když byli na místě začal se Ryan převlékat do své modré košile a riflových kalhot.Potom, co si obouval černé kecky značky NIKE uslyšel ve dveřích huronský smích a dva pisklavé hlásky.Bylo mu jasné, že mezi nimi je Oliver Hudson.Za chvíli jeho hlava vykoukla ze dveří,,Čůs Ryanku, jak to jde?"zeptal se a zaním vyšli uchechtaná Patricia a Fiona - holka, co patřila do skupiny Dr.Hendersona.,,Jo , nějak to jde."odpověděl.Oliver povídal, o malé holčičce se zlomenou nohou a rukou, ale více o tom jak se smáli, až se za břicho popadali.Zřejmě patřili mezi ty, kterých se ta událost s Nigelem nedotkla.
Neměli o ní ani páru.
Ryan jen tak zmínil svou operaci. Oliver vykulil oči,,Cože ?"nemohl tomu uvěřit.A litoval toho, že pod pohružkou márnice zbaběle utekl. Nic neříkal, nechtěl aby se Ryan ptal proč tak náhle vyklidil pole.,,Sakra chlape, ty máš , ale štěstí."řekl.,,Víš Olivere..."začal Ryan a Oliver už věděl kam rozhovor směřuje, tak rychle přepnul na jiné téma,,...i když já ve společnosti takovejch koček si nemůžu stěžovat."zasmál se a mrkl na holky.,,Každej má něco.A protože já jsem charismatický, pěkný a slavný musím mít prostě ty ženský, no."odpálkoval Ryanovu otázku rychlostí blesku.Při této větě Ryan opět začal myslet na Jenny. Zkusil se zeptat Patty,ona také o ní nic nevěděla, prý jí neviděla od doby, co oděšla s Jonem.Rozhodl se , že to pustí z hlavy.Vzal batoh a vyšel z šatny,,Čau."rozloučil se.Uslyšel zase jen onen huronský smích jako předtím.
V hale, která byla poněkud prázdná uviděl Octavii jak uklízí zbytek dveří.A jako náhodou vedle automatu na vodu zahlédl Jenny, vypadala už lépe a bylo vidět, že je opět při smyslech.Přidal do kroku.,,Jak je ti Jenny?"vyhrkl.,,Díky za optání Ryane, už je to lepší."opověděla slabým hláskem.
,,Mohl bych tě doprovodit?"
,,To asi nepůjde."
,,Neměla bys chodit domů sama."
Jejich rozhovor přerušil lehkým zakašláním Jonathan.Měl na sobě luxusní košily a tvářil se vítězoslavně,,Můžeme jít?"zeptal se Jenn.Ona se otočila, rozloučila se s Ryanem a odešla, ruku v ruce s jeho bratrem.
Ryan ho v duchu proklínal.Šel za nimi.Chtěl ho zastavit?Ani sám nevěděl.
Nestihl je.Viděl jen v dálce odjíždějící Jonathanův černý Mercedes Benz M3000.

Básnička ze sna

3. května 2010 v 12:36 | Bella (Zoi) |  Chvilka poezie
Tak jak už asi z názvu vyplývá, tuhle básničku jsem vymyslela, když jsem spala. Ani nevím jak.
V mém snu byla smutná dívka, která držela v náručí svou matku a při tom zpívala smutnou písničku. Slova, která vyslovovala se mi míhala neuspořádaně před očima, a neměla vůbec žádný smysl. Ale když jsem se probudila, slova sama do sebe zapadla na své místo a utvořily věty.