Duben 2010

María aneb nový příběh

28. dubna 2010 v 14:05 | bella
Ahoj lidi, tak jak se Vám líbila poslední upírka? Alice polední díl probrečela, že jsem ji musela uklidňovat. Hehe. Ne, dělám si jen srandu. Pár slziček ukáplo, ale jinak vše fajn. Už pro Vás připravuju další krátký příběh. Bude se jmenovat María. Bude se odehrávat uprostřed oceánu na jednom ostrově, podél jehož pobřeží jsou rozesety jednotlivé vesničky, živící se rybolovem. Hlaní hrdinkou bude Mariana (María) nejkrásnější dívka z té nejchudší a zároveň nejbohatší vesnice na lásku a přírodní krásy. Bude to něco na způsob mořské víly. Už mám napsaný úvod, kousek začátku a celý konec, tak mi chybí už jen ten prostředek. Doufám, že Vám ho sem dám v nejbližší doběě dám. Bude mít asi jeden díl, no možná dva, ale vážně jen možná.

1.První služba (8/9)

26. dubna 2010 v 16:55 | Alice |  Lékařský Zápisník
Po tom, co zažil se mu spát nechtělo ani náhodou. Řekl si, že se půjde projít. Míjel známý automat na kafe, automat u kterého se před několika hodinami seznámil s Calinou Vasillievou a u kterého ztratil Olivera Hudsona. Kam se poděl? Prostě se vypařil při slově práce, celý Oliver. Na chodbách bylo ticho a prázdno. Posadil se na lavičku u automatu. Chvíli civěl na protější nástěnku"BYT K PRONÁJMU"hlásal velký titulek.,,Byt k pronájmu?Co to dělá zrovna tady?"pomyslel si.Vnuklo mu to nápad.Ale ne, on by se neodstěhoval.Doma to měl rád, ovšem jen do té doby než se Jonathan přistěhoval zpět. Ještě to zváží. Zapsal si číslo, co stálo na letáčku.
Z ticha ho vyrušily kroky.Trhl sebou, lekl se. Po tom, co ta osoba přišla blíže zjistil, že je to Octávka. I ona vypadala nějak smutně. Když procházela kolem Ryana zavzdechla si,,Takové neštěstí. Takové neštěstí."
To Ryanovi nedalo a zeptal se,,Promiňte paní Foxová, co se stalo?"
,,Vy to nevíte?"zeptala se Octavia udiveně.
,,Ne, co bych měl vědět?"
,,To o Nigelovi, teda Dr.Fuellerovi."
A teď už věděl, kdo je onen Nigel, ne však co se s ním stalo.
,,Co se mu stalo?"
,,Ten zuřivý pán ho napadl v hale, prohodil ho skleněnými dveřmi. Kdyby tam nepřišel nevím, co by s Dr.Vasillievou bylo."
,,Je Dr.Vasillieva v pořádku?"
,,Ano, je v pohodě. Zato chudák Nigel, takový hodný chlapec to je nebo..možná byl."
,,Byl?On zemřel?"
,,Zatím nevíme, operují ho. Ale Eliza Connorová z recepce říkal, že je to zlé. Měl tepenné krvácení."
Ryan se chytil za hlavu.Bylo mu toho doktora, i když ho neznal velice líto.
Octavia mu věnovala smutný pohled a zmizela ve dveřích sesterny.,,Takový útok a v naší nemocnici, ten chlap musel být naprostý magor."pomyslel si.
Rozhodl se, že se do té haly podívá. Přidal do kroku, podle toho se to stalo, před chvílí počítal tak před třičtvrtě hodinou.
V hale byl zmatek.Všichni se tvářili smutně, mnozí dokonce plakali.Vchodové skleněné dveře byly rozbité. Všude se válelo plno střepů. Na zemi bylo na tisíce střepů a střípků. Podle tohodle tu byl pěkný masakr. Z lidí, které znal tu byli ředitelka nemocnice Porterová, Dr.Henderson a Gwen Lincolnová. Dr. Henderson držel nějakého chlapa. Byl také pěkně zřízený.Z koutku úst mu tekla krev a rána na čele byla zralá na šití. Chlap pořád opakoval,,To vás bude mrzet , podám na vás žalobu."Zmítal se Dr.Hendersonovi v sevření. Křičel na něj. Dr.Henderson ho už nemohl vystát,,Držte hubu, vy idiote!Jediný kdo tady podá žalobu budeme mi na vás!SKORO JSTE NÁM ZABIL KOLEGU!"zařval na něj.

Ryan šel blíže.,,Ahoj Gwen, co se děje?"zeptal se kudrnaté holky vedle ředitelky.
,,Čekáme, až přijede policie.Tenhle chlap napadl Dr.Fuellera a Dr.Vasillievu.Dr.Henderson mu musel píchnout sedativa, aby se uklidnil."
Ryan pohlédl na toho násilníka. Z obličeje mu přímo sršela zlost.,,To bylo za mého syna,přeju tomu doktorovi aby chcípnul a vaše nemocnice bude v nejbližší době zavřena.Já to tak nenechám, já ne. Ještě poznáte, co to je rozházet si to s Garym Petersem!"vysmýval se Hendersonovi do tváře. Ten už vážně měl dost tohoto arogantního kreténa.Pustil ho,,Běžte pane.."Peters se tázavě podíval a pak řekl ,,Já to tak nenechám!"
Otočil se k odchodu.Všichni koukali na Hendersona, co to udělal.On však měl situaci pevně pod kontrolou.Když pan Peters odcházel Dr.Henderson na něj zavolal.Když se otočil, stalo se něco, co nečekal dostal jednu přímo mezi oči a skácel se k zemi.Ležel tam bezvládně a Dr.Henderson si oddych,,Neuvěřitelné,nesnáším arogantní debily jako je tenhle."
Porterová na něj káravě pohlédla,,No, neměl by jste to, ale dobrá práce Milesi!"usmála se přesto všechno, co se dnes stalo.V dáli uslyšeli houkačky, bylo jisté, že policie je už na cestě.

1.První služba (7/9)

25. dubna 2010 v 20:34 | Alice |  Lékařský Zápisník
,,Byla jste skvělá."pochvaloval ji Ryan.
,,Ale nepřeháněj, je to moje práce."řekla Mirabell a začervenala se.
,,Ne, vážně bylo to neuvěřitelné."civěl na ni.
,,Jak jste to mohla dokázat? Bylo to něco, no prostě neuvěřitelného."
,,Víš Ryane můžeš být na sebe pyšný."
,,Proč jako?Vždyť jsem se jen díval."
,,To jak si dokázal Faith uklidnit, jak si s ní mluvil, to naznačuje, že buděš dobrý doktor.Komunikace s pacienty je velmi důležitá."
Projel si ještě jednou zážitek z operace, která jak čekal nebo doufal byla jiná, lepší než pitva. A pak mu to došlo, strnul.
,,Je ti špatně?" zeptala se Mirabell starostlivě.
,,Já neomdlel." opakoval potichu užasle. ,,Já neomdlel!!" zakřičel na celou chodbu.Měl  obrovskou radost, až nevěděl co ho to popadlo Mirabell obejmul.Zarazil se.Chtěl se omluvit, ale když viděl, že se Mirabell objetí nebrání, neudělal to.Mirabell je vlastně taková jeho nemocniční matka, to ona se o něho stará a pod jejím vedením z něj jednou, bude skvělý doktor.Kardiochirurg, jak si přál.
,,Co se bude dít ted´?"zeptal se.
,,No myslím, že si teď bychom si měli odpočinout, pak se půjdeme podívat za naší pacientkou."usmála se. Uvědomil si, že jsem už dvacet hodin nespal a vlastně nebyl ani unavený.Zřejmě za to mohl ten adrenalin, to vzrušení co dnes zažil a nebo ty litry kafe, co vypil. Š
li zase po tom nechvalně známém schodišti vedoucím do té.....chýše smrti."Haha"tak to nazval.Mirabelle se však otočila a pravila,,Ryane, koukej si najít nejbližší volný lékařák a vyspat se. Ani ti nejlepší doktoři nepracují bez malé přestávky."vyháněla ho.Nechtěl spát, nebyl unavený.Když však uviděl  Mirabellin přísný výraz raději se vypařil.Vrátil se zpět po schodech a nejbližším lékařském pokoji nenašel onen blažený klid a posilňující spánek,nýbrž uplakanou Jennifer.Ve tváři dívky,která mu byla milejší než kdokoli jiný.Tvář jeho lásky nebyla taková jakou ji dnešní ráno poznal,nebyla veselá a usměvavá.Oči měla zmáčené slzami a bílé témeř bezkrevné.Tvář měla postiženou únavou a neustálým pláčem.Blond vlasy slepené do chomáčů.Byla jako nemocná.,,Jenny, co je ti?Co se stalo?"vyhrkl.Jenny však neodpovídala.Jen ji to víc rozplakalo.Co se jí mohlo stát?Vrtalo Ryanovi hlavou.První myšlenky však zalétly k bratrovi.To s ním byla naposledy, co ji viděl.,,Ten parchant,jestli jí něco udělal asi ho zaškrtím!"chrlil ze sebe výhružky na bratrovu adresu.
Jennifer Stále vzlykaka a otázka zůstala pro Ryana nezodpovězená.Navíc ho její stav děsil.
Znovu se jí zeptal a ona se na něj podívala, snažila se najít ta správná slova.Rudé uplakané modré oči upřela na dveře jako by čekala,že někdo přijde.Ryan jí položil ruku na rameno a poprosil ji aby by mu všechno vysvětlila.Jenny potlačila pláč a spustila,,Já křičela na toho kluka a on dostal záchvat a zemřel. A a ten chlap v hale na nás křičel, Nigel se nám pokusil pomoct a je možná mrtvý.."znovu se rozplakala.
Tohle vážně nepochopil.Jaký kluk?Jaký chlap a kdo je zatraceně ten Nigel?"
Jenny však na žádnou jeho otázku neodpověděla.Stále jen jako smyslů zbavená opakovala,,Je mi to líto a je to moje vina."
.,,Pacient, mrtvý pacient."pomyslel si.,,Tohle nebývá nic dobrého, ale takhle zjistíte jestli můžete být doktorem.Někteří tento psychický nápor nevydrží, zhroutí se a opustí nemocnici."opakoval jsem si v duchu slova  profesora z univerzity pana Clarkeho.Musel ji uklidnit, nebo se o to alespoń pokusit.,,Jenny, za to nemůžeš.To se prostě stává.Lidé umírají a bez ohledu na to, kdy a jak."snažil se volit správná slova, ale nějak to z jeho úst prostě neznělo. Plakala čím dál víc a on ztrácel slova.Zvedl ji z lůžka a odvedl k umyvadlu naproti.Její tělo bylo jako bez duše.Kácela se k zemi a kdyby ji nechtil už by tam ležela.Byla jako hadrová panenka nebo loutka - bezvládná.Omyl ji obličej studenou vodou,aby se uklidnila. Její hlas však zněl čím dál víc hysteričtěji.
Nevěděl, co si s ní má počít, postavil ji před sebe a snažil se jí něco říct.Ona se mu jenom bezvládně skácela do náruče,,Chci pryč,chci umřít."křičela unaveně.
Ryan ji položil zpět na postel a přemýšlel jestli by nebylo dobré dát jí nějaké léky na uklidnění.Napadlo ho pípnout Mirabelle, aby mu s ní pomohla.Vyťukal číslo a čekal.Nikdo nepřišel. Jenny plakala až už to bylo nesnesitelné.,,Ryane, nech mě umřít."vzlykala.
,,Jennifer vzpamatuj se, nevíš co říkáš."
Sedl si k ní a chtěl ji obejmout.. V tu chvíli by se jeho objetí ani nebránila, ale jako vždy se objevil někdo lepší než on.Objevil se "pan dokonalý"-Jonathan.
,,Jenny, co se ti stalo. Ryane, co jsi jí udělal?"pokusil se o káravý ton.
,,Já..já nic, ale...."snažil se dokončit větu, ale Jon ho odstrčil.Objal Jenny a ta se mu hlavou zabořila do hrudi a byla neschopná slova.,,Ryane mohl by si mi to vysvětlit."zařval na něj.,,Její pacient zemřel."řekl chladným hlasem.Jonathan ho propaloval svým ohavným pohledem a hladil Jenny po vlasech.I přesto, že byla v těžké situaci a Ryan s ní měl soucítit.
Byl naštvaný a bratrovi záviděl, i když to bylo jen objetí.,,Bude to v pořádku" nasadil Jon svůj sladký hlas, který měl vždy, když chtěl někoho sbalit.,,Ryane hled´si svého, už tě potřebovat nebudeme."zasyčel směrem k němu a obrátil se na Jenn,,Pojd´
lehni si, Ryan už tě otravovat nebude."řekl s tonem jako by si od toho něco sliboval.
Ten pokoj byl něco jako jeho ...no prostě něco, kam si vodil své milenky.
Nemohl  dopustit aby tam Jenny zůstala s ním, i když byl v právu, vypadala hrozně a potřebovala klid.I přesto  se bratrovi postavil,,Ne Jone, nikam nepujdu!",,Nedělej tu komedie, bráško."řekl s obrovitánskou arogancí Jon a tak , i když strašně nerad odešel a nechal svého záletného bratra se svojí láskou osamotě.Na pokoji, kterému by nikdo neřekl jinak než "Jonathanův bordel".


Poslední Upírka 3

24. dubna 2010 v 21:10 | bella |  Zoiny povídky
Tak a konečný díl je tu. Doufám, že se bude líbit, protože jsem si na něm dala záležet. Už taky pro vás připravuju další příběh, ještě ale nevím, jak se bude jmenovat, tak se těšte.


Blend do soutěže

20. dubna 2010 v 14:33 | Alice |  Ostatní


1.První služba (6/9)

19. dubna 2010 v 14:46 | Alice |  Lékařský Zápisník
Bylo jí špatně, čekala, že každou chvílí omdlí. Zabila člověka, je vrah.Kdyby na něj tak nekřičela nestalo by se to.Třásla se. Obří slzy jí stékaly po tváři.Calina na ni mluvila.Neslyšela to. Měla obrovské nutkání utéct.Otočila se a rozběhla se chodbou směrem k hale.Všechno se dělo nějak spomaleně. Potkávala mnoho tváří, některé z nich poznávala, jiné jako by v obličeji měly šmouhy.Nemohla je vidět. Nic neslyšela. Soustředila se jenom na běh. Byla tam, byla v hale. Vší rychlostí, co mohla proběhla dveřmi.Srazila nějakou sestru. Neohlížela se, běžela dál podél nemocnice až na konec ulice.Podzimní vzduch se jí vléval do plic.Zastavila se. Opřela se o sloup.Rozbrečela se ještě víc.Posadila se zády ke sloupu. Nechtěla aby to takhle dopadlo, nechtěla aby ten kluk zemřel.Ale..stalo se. Nemůže si tím nic udělat.
Objala si kolena a zavřela oči.Snažila se utéct z toho zoufalství dostat....
Uslyšela kroky jak se blíží.Myslela si, že je to nějaký chodec. Když však zavolal její jméno tvedla hlavu a zjistila, že je to Michael.Světlo pouliční lampy mu svítilo do šedých očí.
,,Jenny jsi v pořádku?"zeptal se. Jennifer si setřela slzy. Chtěla odpovědět, ale nešlo to znovu se rozeštkala.Michael se k ní posadil.Položil ji ruku na rameno,,Není to tvoje vina.Dr.Vasillieva říkala, že ten kluk měl slabé srdce.Prostě už ty záchvaty nevydrželo. "
,,Jenže..kdybych m..měl..a svůj p..pager přiš..šli by h..hned a zachránili by ho."
,,Nemůžeš pořád žít tím kdyby."
,,Ty to nechápeš, ty jsi ho nezabil!"
,,Ty taky ne."
,,Nemůžeš to vědět, kdybych na něj nekřičela nic z toho by se nestalo!"
,,Stalo!Stalo, dřív nebo později by se to stalo!Ten kluk měl nemocné srdce!"
,,Vypadni Michaeli!Nestojím o ty tvé pitomé rady!Vypadni!"křičela přes celou ulici.Michael nechápal jak se cítí, ale snažil se jí pomoct.Jenže jí ruply nervy.
,,Tak se tady třeba utrap, breč, řvi. Mrtvé tím nevzkřísíš!Nikomu tím nepomůžeš!Ani sobě."
zařval a odešel.Jennifer zůstala sama.
Asi po patnácti minutách pro ni přišla sama Calina. Jenny čekala, že jí bude nadávat nebo něco.Neměla ji přeci vůbec v lásce. Calina Vasillieva byla však velice chápavá, ovšem jen pro druhé. Sama sebe pochopit nedokázala.
,,Reedová, já jsem za vámi poslala Learyho,aby vám řekl, že to není vaše vina."
,,Co chcete? Podívat se jak trpím? Je mi to líto, moc líto a nepotřebuju abyste na mě řvala."vyjela na ní Jenny. Calinu to vůbec nevyvedlo z míry, naopak věděla, že je Jennifer naprosto zlomená a že potřebuje pomoct.
,,Chápu jak se cítite, i mě zemřel pacient, když jsem byla na stáži.Nebyla to moje vina, ale stejně jsem si ji přisuzovala."
,,Nejdete mi vynadat?"
,,Ne, jdu vám pomoct."
,,J..jak..to děláte, že se nezhroutíte pokaždé, když vám zemře pacient."
,,Smrt člověka je hrozná věc. Každá smrt se mě dotkne, ale jsou tu také pacienti, které se nám podařilo a ještě podaří zachránit. Z toho mám dobrý pocit.To mě drží nad vodou."
,,A co když nejsem dobrá doktorka?Co když pacieti zachraňovat nedokážu?"
,,Věřte mi skoto každý rok tu mám nejméně jednoho stážistu, který tohle říká a pak je z něj vynikající doktor.Třeba takový Nigel Fueller.Byl mým prvním stážistou.Vůbec si nevěřil, jednu chvíli toho dokonce chtěl nechat. A teď?Teď je vynikajícím chirurgem."
,,Vážně?"
,,Absolutně vážně."
Calina Jennifer přesvědčila, už tu nechtěla sedět.Chtěla se vrátit. Zvedla se a vracela se zpět do nemocnice.

V nemocnici byl zase ten známý blázinec. Hala byla plná. Šla vedle Caliny. Už ji něpřipdala tak hrozná.Nedej na první dojem, říká se. Je to pravda.
Cítila se o něco lépe. Už neplakala.Asi by se měla omluvit Michaelovi. Byla k němu nespravedlivá.V hale se však objevil někdo, kdo ji náladu zhořšil až pod bod mrazu - pan Peters, Simonův otec.Calina mu již předtím oznámila, že jeho syn zemřel.Ale když on se nějak dozvěděl o tom, že v tu dobu ho měla nastarosti právě Jennifer Reedová.
Když je uviděl rozběhl se k nim.Calina si stoupla před Jenny, jako by ji chtěla chránit.
Pan Peters se rozeřval na celou halu,,ZABILA JSTE MI SYNA!To si za rámeček nedáte!Podám na vás žalobu!........."Jenny se cítila opět mizerně, mizerněji než předtím.Pan Peters na ni pořád řval. Calina se pokusila mu to vysvětlit, on ji dal facku. Nigel, který stál u recepce to všechno viděl.Šel jim na pomec. Snažil se pana Peterse zpacfikovat, pan Peters ho však odstrčil a Nigel prolétl skleněnými vchodovými dveřmi u kterých se prali. Najednou bylo všude plno krve a v Nigelovi zapíchnuto několik střepů.



1.První služba (5/9)

17. dubna 2010 v 11:02 | Alice |  Lékařský Zápisník
Omlouvám se za ty tečky, když mluví o nemocech, já o tom zas tolik nevím:-)A myslím si, že kdybych tam vypisovala, co jsem vyčetla z knížek, tak by vám to stejně moc nedalo, páč nejste doktoři:-)

1.První služba (4/9)

15. dubna 2010 v 19:41 | Alice |  Lékařský Zápisník
Do pokoje najednou vtrhli doktoři a sestry v čele s Mirabelle a Calinou.,,Co se děje?"zeptala se Faith.Ryan se až lekl, že se něco stalo. Mirabelle ho však ujistila, že se nic neděje, jenom jdou připravit Faith na operaci.
Vzali Faithinou lůžko a jeli s ním směrem operační sál.Zdála se být naprosto klidná, tak i tak smířená se svým osudem. Natáhla ruku směrem k Ryanovi. Chytl ji.,,Bojíte se?"zeptal se.,,Ne"řekla naprosto klidně a vyrovnaně.,,Buď to vyjde nebo ne.A já můžu jen doufat, že ano."usmála se. Byla ráda, že to bude mít za sebou. Zavezli ji na sál. Mirabelle vkročila do dveří vedle.Zastavila se. ,,Ryane, pojďte se umýt.",,Umýt?To jako vážně?Vážně jdu na operaci?"řekl pobaveně. ,,Ano, budete mi asistovat."vešla dovnitř. Ryan stál před operačním sálem jako opařený,,Já a operace?"zamyslel se. Hrdině vešel do místnosti, kde si nasadil roušku, gumové rukavice, čepici a plášť.Umyl se. Stále tomu nemohl uvěřit. ,,Tak jdeme na to." zavelela Mir. Ryan vešel na operační sál.Rozlehlý a plný přístrojů a nástrojů.Všechno tam pípalo.
Viděl lidi na galerii jak se dívají na něj, ne nedívali se na něj, dívali se přeci na operaci. Calina stojící na levém boku operačního stolu ho vyzvala ať jde blíž a seznámila ho s anestezioložkou, které přes roušku ani neviděl do obličeje.Mirabelle vzala skalpel.Ryan polk, ale kupodivu mu nebylo špatně. Řízla a operace - boj o život začal.

,,Olivere prosim tě!"okřikovala ho asi po dvacáté. Ani nevěděla jak se tu Oliver vzal. Byl přece přidělen do márnice s tím Thompsonovic klukem. Prostě se tu z čista jasna zjevil a začal předvádět jakousi divadelní hru, kterou Patty neznala. Připadala si spíš jako v ochotnickém divadle než v nemocnici.
,,Patricio, to je umění"bránil se Oliver.
,,Umění? No to snad ne? Děláš si srandu Olivere?"
,,Ne. Žárlíš co? Sama bys to takhle nesvedla!"
Nemyslela si ,že její první služba bude takováhle.Nebylo do čeho píchnout a k tomu ještě představení od našeho komedianta.Co asi dělá Jenny?Určitě něco lepšího.No a i kdyby , asistuje samotnému Jonathanovi. A ona tu tvrdne na se šaškujícím Oliverem.
Je to hrozné, zbývá ještě 32 hodin. To snad nepřežije.
,,Patty?"volal na mě zase Oliver. Budu ho ignorovat, to bude nejlepší.
,,Hej, slyšíš." Neodpovídání ho ještě víc vyburcovalo k otravování.
,,Spíš nebo co?"Její trpělivost už potom co na ni po sedmnácté zavolal přetekla.
,,Hudsone, ty seš snad hluchej nebo co?Kolikrát ti mám řikat, že ty tvoje kraviny mě nezajímaj!"
,,Jéžiš, snad jsem toho tolik neudělal?"
,,Jo, udělal a ted´ mi dej svátek, laskavě!"
Neměla v plánu ho seřvat, ale byla tak naštvaná.Takhle práce byla k ničemu. Jestli je doktořina o tom sedět na zadku a čekat jestli se někdo neuráčí mít úraz, tak k čemu ji potom byla škola.Byla tak vzteklá, až se jí z toho chtělo brečet a Oliverovy kecy jí k tomu napomáhaly.
,,Jdu si dát kafe."řekla zcela otráveně.
,,Jdu s tebou."
,,Proč, sám se tady bojíš?"
,,Hele, mě to tady taky nebaví, ale kvůli tomu nejsem vzteklej jak ty."
,,Hmmm..ale ty jsi zas otravnej, to vyjde celkem na stejno."řekla své poslední slovo a odešla k automatu na kafe. Oliver se mě šel za ni jako ocásek. Zastavila se a otočila,,Běž si vybrat jinou oběť."řekla mu.Nereagoval.
Vhodila do automatu peníz a zmáčkla červené tlačítko. Sláva, kafe. Mlčky se posadila na sedačku u automatu.Oliver si přisedl.
,,Seš zklamaná co?"zeptal se.
,,Nejsem."
,,Ale, jo přiznej to."
,,Dobrá. Prostě jsem si myslela, že to tu bude jiný. Operace, krvavý umírající pacienti, kteří čekaj na záchranu."
,,Jo, to jsem si taky myslel, ale zdání klame."
,,Měla jsem jít na práva."
,,A já měl bejt herec."
,,Na to by ses hodil, ty komediante"
,,Ale, teď už se nedá nic dělat. Jednou jsme tady, tak se s tim budem muset poprat."
,,Máš pravdu."
,,A když si počkáš, tak tu budeš mít i ty svý krvavý pacienty"
,,Jenže, jak dlouho? Měsíce, dny nebo roky?"
,,Až budeš připravená."
,,Já sem připravená na všechno, tak proč nám nevěřej?Byli by sme skvělí doktoři."
,, Nesmíš bejt tak hrr, ty už si někdy operovala, nebo co?"
"Ne."
,,Tak jak to můžeš vědět, že seš skvělá doktorka?"
,,Nevim, já to tak cejtim."
,,Jo, věřmi já toho cejtil a nebyla to pravda."
řekl Oliver a zasmál se.Měl pravdu chce to čas a trénink. Jenže čekání a trénování ji zrovna dvakrát nebaví.
,,Olivere, promiň, že jsem předtím na tebe tak vyjela."
,,Nech to bejt, to se stává."
Ještě chvíli tam jen tak mlčky seděli a pak přišel Dr. Henderson, čtyřicátník s blond vlasy.
,,Hudsone, Taylorová máte tu případ." řekl a odvedl je do místnosti, kde seděla lůžku malá šestiletá holčička.Měla odřená kolena a obličej. Silně tiskla maminčinu ruku. Velké slzy se jí řinuly z čokoládových očí a vlásky stejné barvy měla spletené do copů,,No tak Emily neplakej, holčičko."utěšovala ji maminka,,Paní Faleroyová, tohle jsou doktor Hudson a doktorka Taylorová postarají se o Emily.",,Spadla na kole, vezměte ji na rentgen a další vyšetření, at´můžeme vyloučit vnitřní zranění."řekl Dr. Henderson a podíval se na ně jako by zpochybňoval jejich spolehlivost. Oliver posadil holčičku opatrně do kolečkového křesla.Dr. Henderson si ho prohlédl, zvedl obočí káravě řekl,,Jen tak pro jistotu Hudsone, žádné šaškárny, ano.,,Jistě Doktore, budu se chovat slušně"opověděl a mrkl na Patriciu.
Když byli za rohem, kam Dr. Henderson nedohlédl ani nedoslechl Oliver se otočil a řekl ,,Tak, jsi připravena na svojí první službu? Pořádně to rozjedeme." A zasmál se, tak jak to umí jen on. A tak se malá Emily Faleroyová stala jejich prvním, i když ne zas tak krvavým a umírajícím pacientem.
Patty však pálila na jazyku jediná otázka. Podívala se na Olivera, který tam šaškoval a té holčičce to zjevně dělalo radost, přestala dokonce i plakat.,,Olivere, kde si se tu vlastně vzal?"vyhrkla.Oliver se tajemně podíval,,No víš prostě jsem přišel."
,,Ale ty jsi měl být s Thompsonem v márnici."
,,Ne, neměl."
,,Ale jo."
,,Ne, to si se spletla. S Thompsonem je tam Michael. Leary.Víš, ten špinavý blonďák."
,,Aha."přestala se ptát. Nevěděla však, že Oliver Hudson právě hrál. Nechtěl, aby se dozvěděla, že utekl při pomyšlení na další vrtání v mozku, či jiném orgánu mrtvého pacienta.Oliver byl přeci za hrdinu a nemohl si dovolit takový skandál. Vážně neměl být doktorem, ale hercem.Ale on čeká, čeká na svůj big break!

Poslední Upírka 2

10. dubna 2010 v 17:52 | bella |  Zoiny povídky
Tak jsem konečně dopsala další dílek. Doufám, že se bude líbit, psala jsem ho celý den. Příští díl už bude poslední.
 PS: k tomuto příběhu me inspirovalo anime Vampire Knight, první i druhá řada. Je to nejhezčí, které jsem dusud viděla.

Deník

10. dubna 2010 v 10:25 | bella
9.duben

1.První služba (3/9)

8. dubna 2010 v 16:39 | Alice |  Lékařský Zápisník
Jonathanův vztek byl dvojnásobný i  potom, co se Octávka za Olivera přimluvila. Jonathan jako by v tom hledal nějaký svůj malý boj. Vždy se do všeho tak vcítil. Oliver předváděl přímo oscarový výkon jak se vymlouval.Nakonec sekundářovo srdce obměkčil ,,Hudsone, ještě něco takového a nepřejte si mě!"varoval ho.Oliver pokorně přikývl. Bylo na něm však vidět, že co nejdřív vybuchne smíchy.,,Za mnou!" zavelel Jonathan. Ryan s Oliverem za zády se smáli až z toho brečeli.I na obličejích Patricie a Gwen se mihly usměvy. Ony, posedlé tím skvělým a dokonalým Jonathanem Thompsonem jakým se tento muž zdál být, si z něj nemohly dělat srandu.Na patře, kde byla JIPka se Jonathan zastavil,, Teď vám rozdělím práci. Vaše třicetišesti hodinová směna začíná.."po tom co řekl ,,třicetišesti" se se mezi nimi rozezněl nesouhlasný šepot. ,,Cože? Vážně říkal třicetšest?"Ryan věděl, že tohle bude dřina, ale první den třicetšest hodin bylo hodně i na něho, který byl zvyklý nespat kvůli online počítačovým hrám klidně dva dny. Samozřejmě za pomoci kafe a energy drinků.
Jonathan, který pokukoval po Jennifer, až to bylo podezdřelé se rozmluvil,, Jsem sice váš sekundář. Sekundáři budou pro vás po dobu vaší stáže skoro rodinou.Musím vás teď přidělit na různá oddělení, kde s vámi budou jiní doktoři. Samozřejmě někteří.."mrkl na Jennifer a Patriciu,,stráví tuto službu pod mým vedením."
A všichni - všechny mu to hltaly a visely na jeho slovech, jako by mluvil prezident nebo co. Byl charismatický a dobrý řečník, ale přesto nikdo, byť sebevíc charismatický takhle nemluvil. Možná to bylo tím tónem, tou hlasovou melodií, kterou ze sebe vždycky vyloudil.To normální člověk - Ryan prostě nemohl. Jeho hlas byl pořád stejný ať se snažil sebevíc. Jeho bratr měl dar od boha, nebylo to jen tím, že byl charismatický, pohledný, okouzlující.Ne jeho dar spočíval v tom, že to se ženskýma prostě uměl.
   ,,To, že tam nebudu neznamená, že se nebudete řídit pravidly, které jsem vám již vysvětlil.Kdyby se něco stalo s vašimi pacienty, vinu nesete vy. Jste zodpovědní za vše, co od této chvíle podniknete." Při těch slovech propaloval Olivera a Ryana pichlavým pohledem a Ryan cítil, jak sebevědomí, které jsem si znovu pracně začal budovat s každým jeho slovem zase mizí v nedohlednu. ,,Tím vás ovšem nechci vyděsit." Jeho oči se stočily na dívky.
do jeho hlasu se vloudil sametově sladký podtón. Ryan ho znal už natolik dobře, že věděl, co to pro ně znamená. ,,Jsem nucen vás o všem informovat, ještě před tím, než nastoupíte první službu. Nerad bych přišel o dvě, tak slibné doktorky, jako jste vy dvě dámy." A mlsně je sjel pohledem od hlavy až k patě. Obě byly tak zhypnotizované jeho pohledem, že si toho nevšimly. A Jon byl rád, že je oblíben i u nových tvářiček mladých doktorek, že jim věnoval sladký pohled. Když chtěl byl mírný a roztomilý jako malé štěně, jindy, tak jak ho Ryan poznal byl to hajzl, který jde vždy za svým cílem, i když to znamená jít přes mrtvoly.
Obrátil se pohledem k doktorům, jenž mu byly nesympatičtí - Ryanovi a Oliverovi. Škodolibě se usmál,, Ryane a Hudsone máte službu ...ehm...chvilka napětí...na pitevně s Dr. Spencerovou!"vyštěkl radostně.Ryan, i když čekal nějaký podraz byl překvapen. Jon ho v tom nechá pořádně vykoupat. Ostatně jako vždycky. Byl rád, i za to, že neskončil na stejném oddělení jako Patricia. S ní by to vážně nevydržel.
Patricia byla přidělena na příjem s Gwen. Michael zmizel kamsi k sesterně. A co Ryana nejvíc dostalo byl fakt, že onu vysněnou službu - rande s Jonathanem dostala nejhezčí ze stážistek - Jenny. A když slyšel jakým způsobem řekl,, Slečna Reedová bude pomáhat mě."okamžitě poznal, co má zalubem. A jak předtím říkal,, nerad bych přišel o dvě tak slibné doktorky jako jste vy." Za těmito slovy se nacházel skrytý význam.
Netrénovaným uším téměř znatelný. Jen přivyklá osoba, jako já, rozeznala hrozbu, která za nimi číhala.
Ryan se smířil s tím, že všechny jeho holky nebo holky z jeho okolí padaly Jonnovi k nohám, ale proč zrovna Jennifer Reedová - jeho láska na první pohled. Jeho Jenny.

,,Hej, Ryane neni ti nic?" Byl to Oliver.
,,Neni."
,,Já jen, že jsi celou dobu zíral na tu Reedovou." Jeho hlas nabyl lehký škádlivý podtón. Nadzdvihl obočí.
,,Hele, nech si ty tvoje domněnky pro sebe. Uděláš tím laskavost nejen mně, ale i sobě."
,,No, já..."
,,Už radši jdeme za Mirabell." Přerušil ho v půli věty.
Nechtěl ho poslouchat. Bez myšlenkovitě se došoural k automatu na kafe. Potřeboval se duševně posílit a kofein byl k tomu dobrý prostředek.
,,Vy jste tu nový, že?" Ze zadumání ho vytrhl ženský hlas se silným ruským přízvukem. Ohlédl jsem se za hlasem.
Hned vedle něho stála vysoká, modrooká zrzka v bílém doktorském plášti.Zvláštní půvab přímo byl do očí. Byla překrásná. Oliver vedle Ryana zůstal stát s otevřenou pusou.
,,Ano, Jmenuji se Ryan Thomson."
,,Já Calina Lyudmila Vasilievová. Těší mě, že vás poznávám.Hned jsem věděla kdo jste.
Už se těším na naši spolupráci.Doufám, že budete taky tak úžasný, jako váš starší bratr.Už dlouho jsem se nesetkala s tak talentovaným doktorem."
,,Bla , bla " pomyslel si.
A jéje další, kdo si myslí, že náš Joníček je super. Nenápadně si ji prohlédl. Mohlo jí být něco málo přes třicet. Za jejími ostrými rysy se schovával zvláštní půvab. Uzounké brýle s průhlednými rámečky, působily na okolí profesorským dojmem. Přesto byla velmi příjemná. Procházel své vzpomínky, jestli se o ní bratr někdy nezmínil.
,,Vy tu pracujete už dlouho?" Neubránil se otázce.
,,Ne, já..."
,,Tady jsi Ryane." Z poza rohu vyšla Mirabell. ,,Už jsem se začínala bát, že ses ztratil." Úlevně se usmála.
,,Promiň, jestli jsem ho moc zdržela Mir." Oslovila ji ruska zdrobněle.,,Ne ne. Nic se nestalo.Jsem ráda, že jste se už seznámili. Calina k nám přišla teprve před dvěma měsíci.
Z jedné prestižní nemocnice. Bude pracovat s námi.Půjdeme Ryane?" řekla Mirabell.
Když odcházeli zavolal na Olivera, který tam stál jako opařený.
,,Víte, co vás čeká?" řekla Mirabell.
,,Abych tak pravdu řekl ne.Půjdeme pitvat?"
,,Ne, vy si myslíte, že celou svou pracovní dobu trávím tam dole?"
Ne, já …
Půjdeme odebírat orgány.
Cože?Jaký orgány?řekl trochu vyděšeným tónem.
Nechtěl zase nějakou perličku u který bych se pozvracel.
,,Upřesním vám to. Srdce." Řekla jako by se nechumelilo.
,,Srdce?" zeptal se znovu nevědomě.
,,Orgány?Srdce?Nic vám to neříká?"
,,Ne."
,,Co takhle operace?Přesněji transplantace."
,,Operace??To jako opravdová?"
,,No jasně , že ne jako."
,,Já myslel, že první den..no..nebudu moct na operaci."
,,No, ostatní asi nebudou moct, ale vy ano."
,,Proč zrovna já?"
,,Musím vám to nějak vynahradit, když jste mi tam omdlel."
,,Ach, tak.".Oliver zřejmě vůbec nereagoval ani na slovo operace ,, Olivere vstávej, jdeme na operaci.
"Cože jaká operace?"
,,Spi dál mimi." zasmál se.
Nevěděl, že mu to vynese operaci.Nevěděl jestli se má radovat nebo ne.Doufal, že to bude jiný než pitva.Že to bude dobrý, sakra dobrý.