1.První služba (1/9)

1. ledna 2010 v 0:41 | Alice a Bella |  Lékařský Zápisník
Toho rána ještě nikdo z nich nevěděl jak to všechno vlastně bude. Nevěděli jak bude práce v nemocnici těžká. Ale ted´ už to nejsou ty děti jako dřív, jsou to dospělí a tak se o sebe musejí postarat a poprat se s tím, co jim život nadělí. Se všemi těmi komplikacemy, trablemy, ale hlavně s životem samým.
Předělovačka

,,Jenny!Jenn!Vstávej!"snažila se již mírně rozzuřená Patricia vzbudit svou kamarádku. Po několika pokusech z ní strhla peřinu a odešla do kuchyně. Jenny se probudila. Plavé vlasy ji trčely od hlavy.Promnula si oči a povzdechla si.Vstala, rozčesala si vlasy a spletla je do copu. Po chvilce v koupelně se oblečená v tmavých jeansech a khaki tričku dopravila do kuchyně.
Kuchyň i přestože byla naplněna starším odřeným nábytkem,vybledlým červeným kobercem a ne moc novými spotřebiči byla útulná. Rozhlédla se po malé místnosti a zamířila k kávovaru. Při tom si všimla Patty sedící za čtvercovým stolem ze světlého dřeva. Byla naštvaná. Z velkých světlehnědých očí šel onen pověstný Pattiin vztek. Nic neříkala. Jenny si vzpoměla na jejich první setkání.
Jáké by to bylo, kdyby Patty nikdy nepotkala?Poprvé se setkaly na střední škole.Tehdy se Jennifer přestěhovala z Houstonu sem - do New Yorku.Už tehdy se jedna ke druhé naprosto hodily.Ostrá, výřečná tvrdohlavá Patty a naproti ní nesmělá a zdrženlivá Jennifer. Patty se napoprvé trochu zdráhala, nechtěla jít na medicínu, nýbrž na práva. Po čase přemýšlení jí došlo, že nechce kamarádku ztratit a tím si svůj osud zpečetila. Je z ní doktorka. Samozdřejmě to chce trochu praxe a zkušeností.
Patty se na židli zavrtěla a hodila po Jenn planoucí pohled.,,To chceš pořád chodit všude pozdě?"zeptala se provokativně. Strčila si do pusy sušenku ze stolu. Jenny nechápavě zamrkala.
,,Pozdě?Jak pozdě?"podívala se na hodiny. Za půl hodiny už měly být v nemocnici a ona byla sotva vzhůru.,,Jdeme!"popadla kabelku a lehký podzimní kabátek. Ani si nestihla vypít kafe. Patty se podiveně zvedla ze židle. Stále však uražená. Vykročily z domu. Zašly k silnici a zavolaly si nejbližší taxi.
Patty si sedla a vyndala z kapsy žvýkačku.Žvýkala a kroutila si černé vlasy prstem - to dělala vždy, když byla nervozní. Nemluvila s Jenny celou cestu.
Až teprve, když taxikář zamířil k ulici ve které stála nemocnice Sv. Heleny zdála se být mírnější.
Vystoupila a okamžitě, co spatřila obrovitánskou stavbu natřenou barvou typu mořská pěna oči se jí rozzářily a vzpomínky zalétly do minulosti na univerzitu - ty krásné roky života, kdy si ani jedna z nich nemyslely, že skončí právě tady v jedné z nejprestižnějších nemocnic v New Yorku.
Ta stavba vzbuzovala respekt a něco jako vstupenka do reálného života, konec snění a dětských blbostí.Patty zamířila ke vchodu. Jenny se vydala za ní, když v tom jí zastavil jakýsi mladík. Vypadal tak male a ustrašeně. Hnědé vlasy se mu vlnily a rozpustile trčely od hlavy až na delší ofinu, kterou se mu podařilo zkrotit a dalo to vážně hodně práce.,,Jsi tu dnes taky poprvé, že?"zeptal se nesměle, když však usoudill, že Jenny je celkem příjemná a je ochotna se s ním vybavovat zeširoka se usmál a byl o něco klidnější.,,Jsem Ryan."představil se a potřásl si sní rukou. Patty zbystřila, že se Jennifer vybavuje s někým a přišla blíž. Skoro se mezi ně vecpala.,,Ahoj, jsem Patty Taylorová..."
Už zase začínala. Lidi, obzvláště ty nově známé přiváděla svou výřečností k šílenství.
,,Patty prosím tě."žadonila Jenny. Patty se však ani nepohnula
Předělovačka

,, A pak jsem tam šla a oni jako, že mě nevezmou, ale dělali si ze mě akorát pr*el"pokračovala ve svém vyprávění.
Ryan zoufale pohlédl na Jennifer,,Co jsem to potkal za magory?" pomyslel si.
,,Ne ne ne tak to neni, ale všichni si myslí že jo...."pokračovala dále Patricia.
Ryan se začal pomalu z tohoto vykrucovat,,No, víte já už bych měl jít."
Patty přestala ve svém příběhu, zamyslela se,,Tak mi půjdeme s tebou, stejně nevíme kam, že Jenny."
Ryanovi spadla brada. Šel ke vchodu a za sebou slyšel jen hlasité ,, Ale víš, co mi na to děkan řekl? Že prý mám málo odhodlání ......k tomuhle se naprosto hodim..............ale doktoři mají hodně chashů, co?"
Předělovačka

Jeho malé nemocniční peklo a to ani nepomyslel na to, co se stane, až se setká s vy víte kým. Věšli do velikánské haly s malou recepcí uprostřed. Hala byla plná lidí. Pacienti čekající na ošetření, rodiny a přátelé čekající na ortel jejich blízkých. Ryan prošel kolem paní s kočárkem a přistoupil k recepci.
Uviděl ženu s blond vlasy sedící zády k němu. Otočila se. Byla odporná, zmalovaná a zřejmě několikrát předělávaná na plastice. Byla jako velká věrná kopie světoznámé panenky BARBIE.
Žvýkala žvýkačku s otevřenou pusou,,Přejete si?"zeptala se.,,Jsem nový stážista a chtěl bych se zeptat, kam mám jít a za jakým doktorem?"řekl svérázně.
,,Přece jen to nebude takový ňouma."pomyslela si Jennifer.
Bloncka si ho změřila pohledem, usmála se a řekla,,Hele nejsi ty...."
,,Jo jsem."opověděl rychle. Patty a Jenny nechápaly o čem to mluví.,,Jděte do druhého patra za ředitelkou Porterovou."odpověděla a zasmála se.
Šli pomalu k výtahu
,,Co to bylo tam s tou recepční?"zeptala se Patty. Jenny do ní štouchla, myslela si, že je to nevhodné takhle se ptát.Patty to bylo ovšem jedno.
Ryan se k tomu nevyjádřil jen si pro sebe řekl,,To teprve uvidíte."a nastoupil do modrého výtahu.
Ve druhém patře bylo několik postav. Černovlasá žena v šedém kostýmu, to musela být zřejmě ředitelka Porterová. Blond muž okolo čtyřicítky, zrzavá žena a hnědovlasý muž stojící zády.
,,Ted´to přijde."povzdychl si.Vytáhl svůj inhalátor, protože mu bylo docela špatně.
Když je Porterová uviděla vydala se k nim. Okolo už se shromaždovali i další stážisté.
,,Dobrý den, jmenuji se Gloria Porterová a jsem ředitelkou této nemocnice."začala.
,,Dnes se rozdělíte do čtyř skupin po šesti. Každé skupině bude přidělen jeden z těchto doktorů jako sekundář. Sekundáři se po dobu vaší stáže o vás budou starat a dávat vám pokyny. Nic neuděláte bez jejich souhlasu a na všechno se musíte zeptat, pokud neuposlechnete bude s vámi zahájeto disciplinární řízení a to pro vás bude znamenat nějaký postih. Uvědomte si jsou to pacienti, živí lidé. Nechci vás samozdřejmě strašit"zasmála se. Otočila se ke svým kolegům.
,,A ted si pojdmě představit náš tým - vaše sekundáře. Tohle je Dr. Calina Vasilieva"ukázala na tu zrzku.,,Dr. Miles Henderson byl ten blonďák. A ten co stál zády byl Dr. Jonathan Thomson.
Zpočátku to Jenny, tak nepřišlo, ale poté co se Dr.Thompson otočil čelem k nim něco nebylo v pořádku. Byl jim strašně povědomý. Hnědé vlnité vlasy, modrozelené oči a ten úsměv. Jenny se ohlédla za sebe a podívala se na bledého Ryana, který vypadal jako by viděl ducha.
,,Jak si říkal, že se to jmenuješ?"zeptala se nedočkavě.,,Já ..já jsem neříkal, ale jmenuju se Ryan Thompson"odpověděl.A tím to bylo jasné. ,,A tohle je tvůj...."
,,Můj starší bratr"dokončil za ni větu.Nevěnovaly pozornost tomu, co ředitelka říká a každý přemýšlel o něčem jiném. Jenny o tom jak jsou si Ryan a Jonathan podobní. Patty o nehorázném masakru na operačním sále a Ryan se modlil, aby dnešní den přežil ve zdraví, tom duševním.
Najednou je však vytrhlo to, že se budou přidělovat sekundáři. Ryan doufal, že jeho sekundářem nebude Jon.To by bylo na něj přeci dost.
,,První skupina bude náležet zde Dr. Hendersonovi"začala Porterová vyvolávat jména. Pak přišli na řadu stážisté Dr. Vasillievy. A konečný ortel byl jasný, jen se ho bál Ryan vyslovit a tak to Porterová udělala za něj
,,Do skupiny Dr. Thompsona patří Ryan Thompson, Jennifer Reedová, Patricia Taylorová,Gwendolyn Lincolnová, Michael Leary a Oliver Hudson"oznámila.
Tak tohle bylo na něj trochu moc. Bude s Jonathanem trávit nejen čas u matky v domě, kam se opět přistěhoval, když ho přítelkyně vyhodila, ale i ten jeho drahocený čas v nemocnici, kam se tak těšil.
Předělovačka

Jonathan přišel k nim,,Dobrý den,jsem Dr.Thompson"
Jakmile přišel blíž a promluvil neměla děvčata slov měl jakési kouzlo, které přitahovalo všechny ženy, byl charismatický a neobyčejně hezký.Byl Ryanovi hodně podobný, ale prostě nějak hezčí, že se to ani nedalo popsat.
,,J..jsem jsem P.. Patricia Taylorová Dr.Thompsone,moc mě těší."vykoktala ze sebe jím okouzlená Patty. Jonathan se usmál a jeho zrak spočinul na Jennifer,,Vy musíte být slečna Reedová, pan Lawrence mi o vás hodně vyprávěl."Jenny se začervenala, nečekala takovou chválu od pana Lawrence, vlastně od žádného z učitelů.
Všechni tam tak stáli, až najednou zaslechli podivné syčení a najednou byli všichni mokří. Otočili se a tam jakýsi kluk otevíral plechovku Sprite
,,Jé, promiňte"omluvil se.
Oni se tomu zasmáli, jinak to ani nešlo. Tohle byl vyhlášený šašek všech šašků Oliver Hudson, chlapec s darem nad dary - vtipem. Vypadalo to jako dobrý začátek.
Když se všichni představili Jon řekl,,Je čas na prohlídku nemocnice" za touhle nevinnou větou se ovšem skrývalo něco víc. Nikdo nevěděl, co Jon chystá. Ryan však svého bratra znal. Cítil nebezpečí.
Napoprvé zamířili k recepci pro vizitky a pláště.
To znělo celkem dobře, ale Ryan nepřestával Jonathana podezírat.
Předělovačka

Recepčí opět obdařila svým falešným úsměvem nejen stážisty, ale tentokrát i Jona. Ovšem někteří by byli ochotni se hádat, že falešný nebyl, naopak.
Recepční jejíž jméno bylo Eliza Connorová jim rozdala vizitky a pláště a při tom nenápadně flirtovala s Jonathanem. Tedy asi to mělo být nenápadně, ale nebylo.
Zmířili ke skříňkám, kam si uložili své věci a převlékli se. Ryan byl šťastný.
Tohle je chvíle na kterou čekal tak dlouho. Je z něj doktor.
Rozhlédl se po místnosti z těch přerostlých dětí, které ještě před chvílí byly jako banda neukázěných žáků střední školy byly doktoři. Opravdoví doktoři.Teď nejsou děti, jsou dospělí a je na čase se začít tak chovat.
I když jsou i přerostlé děti, které nikdy vyspějou na tak vysokou úroveň, aby si mohli říkat dospělí. Třeba jako Oliver. Komediant, který měl skříňku hned vedle se otočil,,Co tě přimělo stát se doktorem?"zeptal se.
,,Ále, to je dlouhý příběh."odbyl ho.
Oliver začal něco vyprávět a Ryan se octl v takové situaci jako předtím s Patty.Chtěl se ho zbavit, neměl na něj náladu. A pak ho to napadlo,,Víš támhleta holka se mě před chvílí na tebe ptala."ukázal na Patty.,,Fakt, jo? No je docela hezká"podivil se Oliver.
,,Myslím, že když za ní půjdeš jistě ráda si s tebou popovídá"odháněl ho.
Oliver se zvedl a šel k Patty. Zjevně si padli do oka, protože Patty hned začala vyprávět historku o děkanovi.
Předělovačka

Už trávili v té šatně moc času. Jonathan vstoupil do dveří a řekl,,Je čas jít si to tu trochu obhlídnout."Vydali se napravo od šaten. Vedl je kamsi pořád dolů po velkém schodišti.,,To půjdeme do sklepa?"zeptal se Michael Leary. Jonathan neodpověděl, jen se šibalsky usmál a Ryan okamžitě poznal, že něco chystá.
Na konci dlouhé chodby dole pod schody byli dvoje dveře. Jedny s nápisem personál zřejmě patřili uklízečkám a tak. Druhé ničím neoznačené působili až strašidelně.
Jon zkusil kliku. Bylo odemčeno. Hned, co otevřel ucítili nějakou směsici dezinfekce, balzamovacího oleje a nesnesitelného hnilobného puchu.
Bylo to všechno kovové a uprostřed byl železný stůl obdélníkového tvaru. Vedle něj byl skoro ten samý akorát o něco menší s různýmy nástroji např. skalpel, anatomická pinzeta, rovné i zahnuté nůžky.
Z odporného smradu se udělalo Ryanovi špatně.
Jonathan prošel místnost a zavolal,,Mirabelle jsi tu?"
V zadní místnosti se ozvalo zaštrachání a ze dveří vyšla menší žena s krátšími hnědými vlasy s blond melírem.Když je uviděla usmála se a sundala si z nosu obdélníkové brýle, tak že jí bylo vidět do velkých zelených očí.,,Vy jste ti nový stážisté!"řekla radostně.,,Mimochodem, Jonathane ráda tě vidím."usmála se ze široka.
Mirabelle se tetelila štěstím a nedočkavostí. Přímo se klepala na ty nové tváře,,Těší mě, noví doktoři a kolegové. Jsem Mirabelle Spencerová.Že jste tu noví ,tak jsem vám připravila přednášku s názornou ukázku. "
Zašla do zadní místnosti a přivezla stejný kovový stůl jako byl ve prostřed místnosti.Akorát,že na něm něco bylo.,,Pojd´te blíž a nebojte se on vás neukousne."řekla a zasmála se. Oliver Hudson se hrnul dopředu.
,,Tohle je (byl )pan Carl Jonhson.Ve středu večer ho sem přivezli s bolestmi hlavy,čas smrti nastal dnes ráno v 04:30.Zatím se neví proč zemřel,ale zřejmě měl aneurysma.Podíváme se jestli to tak opravdu bylo ."pokračovala.Vypadala celkem pobaveně, asi ráda sledovala jak se novým doktorům dělá špatně.
Vzala něco z kovového stolku,rozřízla tím panu Johnsonovi lebku.
,,Pane bože ,ten chlap má otevřenou hlavu!!!"zařval Oliver Hudson stojící vepředu.
Zjevně dost vyděšený.,,Omluvám se řekl a prozkoumal mozek pana Johnsona, zřejmě mu to nevadilo, tak jak se na první pohled zdálo.
Ryan zavřel oči a přeříkával si něco, ale jeho výraz vypadal, jako krátce před smrtí.
Nebylo mu z toho zrovna nejlépe, ale snažil se , protože věděl, že kdyby se něco stalo dozví se to celý NY. Dík Jonathanovi.
Mirabell chvilku zkoumala mozek pana Johnsona a pak vytáhla skalpel a začala se vněm vrtat,,.Ano, zemřel na vnitřní vykrvácení způsobené rupturou aneurysmatu.Můžete někdo definovat aneurysma?Třeba vy vzadu."řekla ukázala na Ryana.
Ten se nejdříve nadechl ze svého inhalátoru a začal potichu koktavě mluvit.,, Aneurysma."začal
,,Pojd´te blíž."řekla Mirabell
Ryan postoupil o pár kroků.Srdce mu bušilo jako napoplach.Hnilobný zápach všechno ještě zhoršoval.,, Ještě blíž,no nestyd´te se."řekla
Opět postoupil o pár kroků ,ale nakonec to vzdal a šel dopředu ke kovovému stolu. ,, Aneurysma neboli....." ještě bledší než předtím a těžko se mu mluvilo,ale pokračoval dál.,, výduť je obecně lokální
vydutí stěny nějakého d….nestihl dokončit větu,protože se podíval na otevřenou lebku pana Johnsona a omdlel.Všichni se k němu seběhli, jen Jonathan a Oliver propukli v nezastavitelný řehot.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Berry Berry | Web | 30. března 2010 v 11:32 | Reagovat

Tahle povídka je dokonalá. Nevím, jestli tu jsou další díly (podívám se), ale je to úžasný. Nemám slov. Buď seš sama doktorka, máš blízkého patologa nebo nevím, ale já opravdu nemám slov. Vyhrála sis s těmi popisy, úplně jako scénář filmu. Jsem naprosto ohromená. Fakt dokonalý! nevím, co dodat.
P.S. jen takový dodatek, poznámka nebo jak to nazvat... Jsi smutná, že to nikdo nečte. Já třeba čtu dost ráda, ale hodně lidí ne. Možná se zděsili délky povídky, tak možná tento díl rozdělit do dvou... I když radím, nevím, jak bych to udělala, protože je tam dokonalá časová linie... Nemám slov...

2 Alice Alice | Web | 30. března 2010 v 15:49 | Reagovat

[1]: Díky moc, tvoje pochvala mě moc potěšila. Takže mám prvního spokojeného čtenáře:-)Dlší díly tu budou , co nevidět.Počítám tak za dva dny.

3 Berry Berry | Web | 30. března 2010 v 17:00 | Reagovat

[2]: Není zač, když je pochvala na místě, ráda ji vyjádřím ;-). Už se moc těším a určitě číst budu!
Re: Díky za tvůj komentář. Přátele a takový druh pomoci člověk potřebuje prakticky pořád. Vědět, že je někdo, kdo ho má rád a chce s ním být - ať jsou to rodiče, sourozenci, kamarádi nebo životní partner...

4 Elisis Elisis | Web | 1. dubna 2010 v 14:12 | Reagovat

Nádhera,umíš to přesně vystihnout.Zdá se mi to nebo jsou v márnici?Úplně jsem se otřepala,je mi tak,jak Raynovi.Prostě když něco čtu,k tomu si to i představuju,povídku,knihu,příběh..Je to krásné,opravdu,jdu si přečíst další část :-)

5 Kate Kate | Web | 5. května 2010 v 18:49 | Reagovat

Zatím to vypadá dobře, jen je tam docela hodně gramatických chyb. Chtělo by to, aby sis to pročetla a aspoň ty hrubé opravila. Neber to jako urážku, prostě jen rada ;-) Jinak se mi ta povídka opravdu líbí, dobrý nápad :-) Tak jdu na další díl :-)

6 Alice Alice | Web | 5. května 2010 v 19:13 | Reagovat

Pokusím se to opravit, já to po sobě nečtu. a jako urážku to samozdřejmě neberu:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama