Panenka

14. dubna 2012 v 21:03 | Alice |  Chvilka poezie
Vždy když se se mnou směješ bolí to
Vždy, když se koukám a nevíš to
Když se ti do očí dívám a ztrácím se
Když odcházím, kvůli tobě vracím se

Když hladíš mě po vlasech a mluvíš o mé kráse
Když líbáš mi ruku a objímáš v pase
Když mě hladíš a o mě se o mě opíráš
Když opilý vínem mi v náručí usínáš

Proč jsem jen tvoje panenka na hraní
Ta, kterou odložíš když už tě nebaví
Ta, jejíž ruce už tě nehladí
Já nechci být panenka, nechci být na hraní
 

Nedokážu pochopit ..

8. dubna 2012 v 19:10 | Alice
Lidské chování je nevyzpytatelné, často se v něm nevyznáme a ještě mnohem častěji se v něm naprosto ztrácíme.
A takhle zmatená jsem z nikoho nikdy nebyla.

Jako by se štěstí se mnou přátelilo

19. února 2012 v 22:11 | Alice |  Oznámení
No, to jsou mi zase novinky. Ale dobrá. Zkoušku, kterou jsem měla zítra skládat (samozřejmě jsem se učila všechno na poslední chvíli :-D) mi odložili na neurčito, ale s jistotou vím že nadcházející týden to nebude, takže mám zase čas na poflakování a tudíž blogování. Jestli mi do toho nevlezou jiné předměty :-D Plánuju na příští týden jednu jednorázovou povídku, kterou už mám z poloviny napsanou a jmenuje se Daydreamers, což by se dalo přeložit jako denní snílci, ale říkejme jim jenom snílci, protože tamten název je docela divnej :-D Vlastně je to směsice událostí, která mě napadla, stala se mi a nebo se mi zdála. Prázdniny, které mi dneškem končí mi docela ve snovém světě přály.
Ale, znáte to, když se vám něco krásného zdá a pak vám to někdo překazí, to by jste ho nejradši uškrtili :-D Což se mi stalo. Teda neuškrtila jsem tu kamarádku, která mě probudila :-D Ale to si povíme jindy, jdu spát.
 


Úsměvné zavzpomínání na Octávku..

17. února 2012 v 22:31 | Alice |  Oznámení
...A nejenom na ni! Taky samozřejmě na Ryana, Calinu, Jenny, Patty a dokonce i mlsného kocoura Jonathana, který ačkoliv jsem ho ze všech postav LZ měla nejméně ráda, ale i po něm se mi zastesklo! Vlastně se mi zastesklo po celé nemocnici, po mých starých kamarádech z dob když jsem ještě toužila být doktorkou. Což už je za mnou. Celá škola, která mi dávala naději se jí stát a zároveň mi způsobila neuvěřitelné těžkosti. Ta škola je za mnou, dávno jsem odešla, ale přeci jen budu někomu pomáhat. Při troše štěstí ze mně bude paní veterinářka :-) :-D a nebo s tím vším seknu a bude ze mě profesionální kytaristka jako ta Alice z mých snů, která úspěšně absolvovala Leeds College of music. HAHA!
Ale co já vím, co bude za pár let, že? Hlavní je se nevzdávat, i když na to jsem expert. Profesionální vzdávač :-D
Ale kvůli tomu tady nejsem. Jsem tu kvůli nim, doktorům abych dokončila jejich příběhy. To by mi sakra neodpustili. Protože Jonathana čeká ještě hodně sukní, Ryana hodně operací a úspěchů a pěkné kocoviny přeji Oliveru Hudsonovi. :-D
Je to totiž hodně zvláštní zapomenout, co člověk napsal a pak se tomu smát a vzpomínat, když to čtu po dlouhé době. A říkám si, něco na tom LZ bude. LZ se vrací v plné kráse, ale ještě paní autorka musí udělat klasifikační zkoušku ve škole a pak hurá do New Yorku! (i když Amerika už u mě není tak oblíbená jako kdysi bývala, ted' je v kurzu Anglie, která mě po její návštěvě naprosto okouzlila!)
Tak se tu mějte.
Vaše Octávka Foxová ( ještě, že jsem jí tehdy nedala jméno Octavie Fordová :D:D:D)

Za oponou

13. února 2012 v 17:13 | Alice |  Chvilka poezie
Na druhé straně řeky, tam za oponou
Tam kde jsi navěky a už Ti nepomohou
Tam, kde je nás mnoho, kam pozván jsi byl
Tam kam jsi přišel a už se nevrátil.

Tak přestaň se bát a v mou ruku vlož svou
Společně to zvládneme a projdeme tmou
Nic není věčné, ani život nás dvou
Na druhé straně řeky, tam za oponou

Neodvracej tvář nic jiného Ti nezbývá
Zde všechno končí, zde všechno umírá

Jmenuji se Alice

13. února 2012 v 12:39 | Alice |  Oznámení
Uplynulo už mnoho času od doby, co jsem si se svojí nejlepší kamarádkou založila tenhle blog.
Uplynulo ho tolik, že se stalo až moc změn na jednu osobu. 22 zveřejněných článků za rok 2011 z toho ten úplně poslední byl v červenci. A od té doby se toho změnilo ještě víc, než od roku 2009, kdy jsem poprvé napsala na blog. Přesto, že mi tehdy bylo 14 a měla jsem na vůj věk docela dobré nápady, později se to nevyvarovalo článkům typu "OMG WTF LOL, no to byla zase dneska halda"
Hrůza. Byla jsem mladá a psali tak všichni, ale stejně je to strašný a o to strašnější je, že znám lidi, kteří ač jsou stejně staří jako já a nebo ještě starší píšou tak do dnes! A jelikož chci, aby můj blog měl nějakou úrověň a aby lidi nemuseli číst prachsprosté bláboly, tak jsem udělala očistu. Všechny tyhle infikované články jsem smazala a nechala zde jenom povídky, které jsme já a dříve ještě Zoi, když tu byla se mnou napsaly.Ty to naštěstí nepostihlo. I když některé docela ano.
A proto v hlubokém zamyšlení píšu mnohem smysluplnější články. A taky je do budoucna budu muset psát, pokud o blog nechci přijít. Dá se tedy hovořit o tom, že jsem dospěla. A to je dobře. Z hloubání ve svém nitru a občasné filozofování přináší mnohem lepší nápady.
Jmenuji se Alice a právě jsem se vrátila do světa snílků.

Melancholic Hill - Pach Svobody (1.část)

12. července 2011 v 23:32 | Alice |  Melancholic Hill
Melancholic Hill - 1.Díl
Pach Svobody (1.část)
Tak jsem se rozhodla napsat další díl.Je sice krátký, ale dole máte jako bonus písničku k ději.Zítra bude další. :-) Děkuju za pochopení :-*

Melancholic Hill - Prolog

12. března 2011 v 11:38 | Alice |  Melancholic Hill

Prolog - 4407

Lékařský Zápisník - 3.Díl (2)

19. února 2011 v 12:22 | Alice |  Lékařský Zápisník
3.Díl
Řekni kde ti chlapci jsou...(2)
Předělovačka


Kam dál